Jak se dívat na abstraktní umění

Neexistuje jediná správná odpověď

Před abstraktním obrazem má spousta lidí pocit, že by měli něčemu porozumět, a že tomu nerozumí. Je to velmi běžný pocit, ale ve skutečnosti nemá žádné opodstatnění. Abstraktní dílo neskrývá obrázek, který je potřeba uhodnout, ani nemá jediné poselství, které dokážou přečíst jen znalci. Je to souhra barev, tvarů, textur a gest a to, co se odehrává mezi ní a tím, kdo se dívá, je pro každého jiné.

Karla to říká lépe než my:

Věřím, že umění nemá jediný výklad. Každý v obraze vidí něco jiného, nachází v něm vlastní emoce a objevuje významy, které jiní možná nenajdou.

Tvořím svobodně. Každý může v tom, co maluji, najít svůj vlastní příběh.

Karla

Začněte tím, co cítíte, ne tím, co si myslíte

Než začnete hledat význam, všimněte si své první reakce. Uklidňuje vás dílo, nebo rozrušuje? Přitahuje vás blíž, nebo si žádá odstup? Připomíná vám nějaké místo, roční období, teplotu? Neexistují špatné reakce. Pokud necítíte nic, je to také platná odpověď: možná toto dílo není pro vás a jiné bude.

Dívejte se zdálky, pak zblízka

Abstraktní obraz má obvykle dva životy. Zdálky vidíte kompozici: kam vedou linie, kde je těžiště, zda má obraz střed, nebo se vše rozptyluje. V obraze „Zlatá žíla“ například plátno diagonálně protíná zlatý pás a dává mu směr. V obraze „Podzimní příliv“ se vše otáčí kolem středu.

Zblízka se objeví úplně jiné dílo: reliéf barvy, vrstvy, drobné náhody, materiály. Vyplatí se přiblížit se, až uvidíte texturu, a pak pomalu ustupovat a vnímat, jak se detaily znovu skládají do celku. Právě k tomu slouží detailní fotografie každého díla.

Sledujte barvu, texturu a pohyb

Pokud chcete mít nějaké vodítko, položte si tři jednoduché otázky:

• Barva: které barvy převládají a které se objevují jen v drobných akcentech? Jsou teplé, nebo studené? Zdá se, že nějaká barva vystupuje dopředu?
• Textura: je povrch hladký, nebo reliéfní? Leskne se, nebo je matný? Láká vás dotknout se ho?
• Pohyb: zůstává pohled stát na místě, nebo je veden z jedné strany na druhou? Přímo, diagonálně, v kruhu?

Není to žádný test. Jsou to jen způsoby, jak zpomalit a dívat se déle než těch pár vteřin, které obvykle obrazu věnujeme.

Mluvte o tom, co vidíte

Dívat se na dílo spolu s někým dalším je dobrý způsob, jak v něm objevit víc. Řekněte nahlas, co vidíte, i když se vám to zdá málo: „připomíná mi to moře“, „tady jako by bylo světlo“. Zjistíte, že ten druhý vidí jiné věci, a ani jeden z vás se nemýlí. Odborná slovní zásoba není potřeba. Jednoduchá slova úplně stačí a často bývají ta nejvýstižnější.

Nechte dílo, aby se měnilo s vámi

Obraz, který si pověsíte doma, budete vídat ráno i večer, v dobrých i ve zlých dnech. Je přirozené, že se to, co v něm vidíte, bude měnit. Může se stát, že si po několika týdnech všimnete tvaru nebo barvy, které tam byly od samého začátku. To je jedna z nejkrásnějších věcí na životě s originálním uměním: dílo se nevyčerpá.

Pokud vám některé z Karliných děl utkví v hlavě, vraťte se k němu, prohlédněte si detaily a představte si ho na své stěně. Zbytek je na vás: každý může v tom, co Karla maluje, najít svůj vlastní příběh. Více se o umělkyni dozvíte na stránce O Karle.